Pozvánka na ITS Cup 2026 - Memoriál Jiřího Zerzáně

ITS CUP – Memoriál Jiřího Zerzáně

Od roku 2026, ponese tento festival házené název Memoriál Jiřího Zerzáně.

Proč právě „Memoriál Jiřího Zerzáně“?

Komu jinému bychom měli vzdát úctu tím, že po něm pojmenujeme jeden z největších tradičních mládežnických turnajů v České republice – ITS CUP. Rodák z našeho Slovácka strávil několik dlouhých let a zároveň odstartoval svou úspěšnou trenérskou kariéru právě tady u nás v Kunovicích (1968-1977). Ač projezdil skoro celý svět, zůstal věrný našemu kraji a celý život prožil ve svém rodném Uherském Hradišti.

Jiří Zerzáň – trenérská legenda

Jiří Zerzáň byl významný český házenkářský trenér, který dlouhodobě vedl ženské házenkářské týmy včetně reprezentace.

• Jeden z nejvýznamnějších trenérů ženské házené v Česku a bývalém Československu.
• Vedl ženskou reprezentaci ve 422 zápasech – nedostižné číslo v českém házenkářském prostředí.
• Pod jeho vedením národní tým získal stříbrné medaile na mistrovství světa (1986) a 5. místo na OH v Soulu (1988).
• Trenérská kariéra: Kunovice, Partizánske, TJ Gottwaldov, Belinka Olimpija Lublaň, Nitra, Zlín, Krim Lublaň, Veselí nad Moravou, Šala, Slavia Praha, Podravka Koprivnice, juniorky Československa, A-tým Československa (1980–88), A-tým Česka (1992–94, 2000–02).
• V roce 1997 obdržel Cenu fair play Českého olympijského výboru a byl uveden do Síně slávy Unie profesionálních trenérů.

Jiří Zerzáň zemřel 30. května 2025 ve věku 83 let. O jeho úmrtí informovala Házenkářská obec Český svaz házené a mnoho klubů i bývalých hráček si připomnělo jeho zásluhy pro sport.

Životní příběh a odkaz

K házené ho v jedenácti letech v rodném Uherském Hradišti přivedl místní sportovní všeuměl František Strádal, u kterého dříve začínala i pozdější olympijská šampionka v hodu oštěpem Dana Zátopková (tehdy ještě Ingrová).

Jiří Zerzáň se časem postavil do brány. Jako hráč to dotáhl do druhé ligy v Červené Hvězdě Bratislava, chytal pak za Inter Slovnaft. Na Slovensku se seznámil se svou manželkou Olgou, také brankářkou.

Na bratislavské fakultě dokončil první trenérskou třídu, ale jak sám říkal, mnohem více než tříleté vysokoškolské studium mu dalo sedm sezon u žen v Kunovicích, kde pod ním chytala i jeho žena. Pod patronátem leteckého podniku Let zavedl dvoufázové tréninky, přestože s družstvem hrál jen druhou nejvyšší soutěž.

Už tehdy zjistil, že klíčem k úspěchu není jen kvalitní příprava a trénink, ale především vzájemný vztah s hráčkami. Věděl, že i zdánlivě nevinné slovo pronesené v nevhodný okamžik může zhatit dlouhá léta budovanou důvěru a společnou práci.

Jura byl náročný na sebe i na okolí, což ho na začátku stálo místo trenéra házenkářů Slovácké Slavie Uherské Hradiště. Jeho bývalí spoluhráči se chtěli házenou jen bavit, zatímco nadšený kouč aplikoval na amatérský tým nově nabyté poznatky. Bylo to poprvé a zároveň naposledy, kdy vedl muže – od té doby už cepoval jen házenkářky.

Ještě mu nebylo čtyřicet a už se stal šéfem československé reprezentace. Na svém prvním mistrovství světa v prosinci 1982 dovedl národní celek na páté místo, o čtyři roky později získal v Nizozemsku stříbro – poslední československou či českou ženskou medaili z velké akce.

Mezitím mu kalily radost z práce olympiády. Hry v Los Angeles bojkotovali komunisté (do strany Jura nikdy nevstoupil). Ze Soulu se vracely házenkářky páté a s oprávněnou křivdou, když na jejich úkor prošly do semifinále domácí Korejky po náhlé změně postupového klíče. Do konce života ho to bolelo – stejně jako fakt, že tehdy páté olympijské místo nikdo nedocenil.

Nespravedlnost ho štvala, přesto v roce 1997 získal Cenu fair play ČOV za čin z finále české extraligy mezi Veselím nad Moravou a Ostravou: po sporném vyloučení ostravské hráčky stáhl svoji, aby vyrovnal poměr sil na palubovce.

Bývalé hráčky na trenéra „Juru“ vzpomínají jako na přísného, ale spravedlivého. Všem měřil stejně, nesnášel laxnost. Dokázal proniknout ke křehké duši sportovkyň a uměl s nimi mluvit.

Pověstný byl důkladnou přípravou. Vedl si podrobné statistiky a syn mu na míru vytvořil počítačový program, který pak převzaly i další kluby. O hráčkách věděl doslova první poslední.

K reprezentaci žen se po nešťastné soulské olympiádě ještě dvakrát vrátil v samostatné české éře (1992–94, 2000–02) a celkem v ní odkoučoval nedostižných 422 zápasů.

Po rozpadu federace se soustředil hlavně na klubovou práci. Pověstné byly jeho neformální tiskové konference s neodmyslitelnou cigaretkou v ruce. Ve skříni měl kartony marlborek, když ale kvůli zdraví musel, přestal kouřit ze dne na den.

Tituly získal se Zlínem, Slavií Praha, Veselím nad Moravou či slovinským Krimem Lublaň, se kterým postoupil do semifinále Poháru mistryň evropských zemí.

„Když se vede, měl bys sedět na lavičce. Když se prohrává nebo nedaří, musíš vstát.“

„Na to nezapomeň.“ — Jiří Zerzáň